Bosanquet, Bernard (1848-1923) Anglický filosof, politický teoretik a filantrop. Vystudoval na Balliol College v Oxfordu, kde ho ovlivnil IDEALISMUS T. H. GREENA. Od roku 1871 do 1881 vyučoval v Oxfordu. Poté mu dědictvím nabytý majetek umožnil odejít a zasvětit svůj život vědě a sociální práci. Na akademickou půdu se nakrátko vrátil v letech 1903-1908 jako profesor morální filosofie na University of St Andrews. Zabýval se různými obory, především estetikou, logikou, metafysikou a zejména sociální filosofií, k nimž přistupoval z idealistických pozic. Stal se aktivistou Londýnské etické společnosti, která ustavila Školu etiky a sociální filosofie (1897). Ta byla v roce 1902 včleněna do London School of Economics. S manželkou Helenou Bosanquet pracoval pro Charitní společenost (Charity Organization Society) a jejím jménem se také obracel na královskou komisi ve věci chudinského zákona (1909).
Základním dílem Bosanquetovy politické teorie je Filosofická teorie státu (The Philosophical Theory of the State, 1899). Díky břitké kritice L. T. HOBHOUSEA získala tato kniha pověst obrany autoritativního státu: myšlenkovým světem díla je platonismem ovlivněná verse hegelovské filosofie, podle níž je jedinec totálně podřízen předpokládané obecné vůli celku. Zde je ovšem paradox, neboť Bosanquet se ztotožňoval s názorem Charitní společnosti (jejímuž sekretáři knihu věnoval), podle kterého státní zásahy podrývají individuální mravnost a svobodu. Tento očividný rozpor pochází z Bosanquetova dvojznačného chápání POLITICKÉHO ZÁVAZKU. Na základě doplnění . Greenovy teorie o poznatky sociální psychologie Bosanquet vyvozoval, že skutečná vůle jednotlivce, ta jež realizuje jeho potenciál, může být naplněna jen ve spolupráci s druhými v rámci státu. Všechny lidské aspirace na lepší život zahrnují osvobození od přechodných, čistě biologicky determinovaných přání a tužeb a vyjadřují dobrou vůli, jež je nám všem společná (Bosanquet, s. I 28-30, 139--44). Dobrou vůli nemůže realizovat žádný jedinec, protože žádná jednotlivá osoba nedokáže dosáhnout cílů lidstva jako celku, ba dokonce nemůže dosáhnout ani naplnění svých vlastních možností bez podpory a pomoci druhých. Naší mravní a politickou povinností je proto respektovat a uchovávat komplex podmínek nezbytných pro to, aby se mohli realizovat všichni členové společnosti. Úloha státu je zde ovšem především negativní: "odstraňovat překážky" v tom, aby mohl jednotlivec na základě své snahy nabýt mravních rysů. Poněvadž morální vzestup vychází z volního překonávání materiálních překážek, měla by být všude, kde to je možné, povzbuzována svépomoc.
Bosanquet věřil, že podstatnou příčinou chu" doby je nedostatek mravní vůle u samotných chudých; hlásal proto, že prosazování sebepozvednutí a společenské spolupráce je lepší lék než podpora ze strany státu, což byl požadavek, na který odpověděl chudinský zákon zavedením systému pracovních dílen a uvážlivé charity pro "chudé, kteří si to zaslouží". Státní vzdělání pomáhá naproti tomu vzklíčení preexistující touhy po vzestupu, a je tedy společným dobrem, nezbytným pro naplnění člověka. Tato různá interpretace společenských procesů přivedla Bosanqueta k tomu, že vyvozoval z idealistických předpokladů méně kolektivistických tezí než mnozí jiní Greenovi následovníci. RPB

odkazy
Bosanquet, B.: The Philosophical Theory of' the State, Londýn: Macmillan, 1920.
_: The Value and Destiny qf' the Individual. Londýn: Macmillan, 1913.
literatura
Collini, 5.: Hobhouse, Bosanquet and the state: philosophical idealism and poJitical argument in England 1880-1918. Past and Present 70-3 (1976) 86-111.
Milne, AJ.H.: The Sodal Philosophy (Jf' English Ideali,'m, kap.7. Londýn: Anen & Unwin, 1962.